Ála

V Táboře, 24. září 1981, se mojí mamince narodilo hodně očekávané miminko a to jsem byla já.

Rostla jsem, zlobila jsem brášku Luďka, ale i přes občasné malé či velké neshody, jsme nerozlučná dvojka. 

Rodiče a prarodiče nás v dětství vedli k hudbě, za což jsem ráda. Po dobu školní a středoškolské docházky (což je 13 let) jsem pod vedením ZUŠ hrála na klavír.  V současné době mám stále hudbu uloženou v srdíčku, ale není moc příležitostí si sednout za klavír.

Ale při "volbě povolání" zvítězila technika před hudbou a vystudovala jsem Střední průmyslovou školu strojnickou v Táboře, obor Technické zařízení budov. Protože jsem ještě nevěděla, co bych se svým životem dál udělala a měla jsem možnost jít dál studovat, tak moje kroky vedly do Prahy, kde jsem na Stavební fakultě ČVUT začala studovat obor Vodní hospodářství a Vodní stavby a po dlouhých 6 letech jsem si z Prahy přivezla destičky s papírem, na kterém kromě mého jména byla ještě tři písmenka s tečkou.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že jsem to dotáhla až na konec, tak opak je pravdou a tento krok byl pouze malinkatým krůčkem na začátku mé dlouhé cesty životem.

A tu svojí cestičku životem si od půlky října roku 2007 prošlapávám v Českých Budějovicích v projekční firmě VH-TRES (a trošku nám propašuju reklamu www.vhtres.cz).

Ale protože život není jenom práce, tak se snažím dělat i spoustu jiných věcí, se kterými jsem začala už při studiu, takže své volné chvíle trávím i cykloturistikou, plaváním, pletením (hlavně ponožek) a čtením detektivek. A samozřejmě si svůj život nedovedu představit bez psa.

Můj první pejsek byla fenka německého ovčáka Bára, dožila se krásných 13 let. Po roce bez psa jsem si pořídila fenku labradorského retrívra Astu, která bohužel musela tento svět opustit v necelých 4 letech. A po půl roce jsem si domů přivezla další labradorku, Madlu.

Ale aby nebylo všechno tak jednoduché, tak mě už pár let trápí očíčka a proto mám Madlenku, která se učí mi ta očíčka nahrazovat.