Výcvik

Výcvik - tohle slovo je hodně individuální záležitost. Ale určitě se všichni shodnou na tom, že výcvikem základní poslušnosti by měl projít každý pejsek. A jestli tenhle výcvik pejsek absolvuje na cvičáku nebo sám doma, je asi jedno. Hodně záleží na zkušenostech páníčka a temperamentu pejska.

Madlenka není můj první pejsek (ale třetí), tak s výcvikem základní poslušnosti nějaké zkušenosti mám, ale protože labradoři jsou kamarádské potvůrky, tak jsme v 5 měsících začaly chodit na cvičák, aby si Madla alespoň jednou za týden pohrála s pejskama a neohluchla mi pokaždé, když na ulici potkáme pejska.

Ale Madla má ještě jedno poslání a to pomáhat mi za šera a v noci samostatně fungovat (protože moje očička to už několik let nezvládají), tak již odmalička každý den pracujeme na našem osobním "vodícím" výcviku.

A tak se moje malá prdelka, hned jak měla všechna potřebná očkování a mohla ven mezi lidi a psy, začala učit následující:

- chodit na vodítku u nohy, chodit rovně, nečmuchat všude možně

- zastavit se a sednout si u přechodu pro chodce, na kraji chodníku u silnice

- najít chodník a dovést mě na něj, nedovolit mi bez povelu chodník opustit

- při chůzi si nevšímat lidí, pejsků, tašek      (to nám bohužel pořád moc nejde)

- bez problémů cestovat hromadnými dopravními prostředky (vlak, bus)

- nelekat se podivných zvuků (např. bouchnutí dveří auta, štěkání psa v zahradě) a nesnažit se utíkat

- umět se chovat v restauracích, kavárnách a hospodách (ležet a odpočívat)

- a jako bonus mě vždycky upozorní na člověka nebo něco divného v cestě - buď se našponuje radostí a nebo se rozbrblá a rozštěká, když se jí něco nelíbí