ZKO Sezimovo Ústí

Využila jsem toho, že náš kamarád Martin (z obchůdku s chovatelskými potřebami) dělá na cvičáku figuranta a výcvikáře a v září 2007 jsme začaly chodit na "Sezimácký" cvičák ..... www.zkosezimak.wz.cz

Cvičíme v neděli od 9 hodin poslušnost a od 11 hodin obrany. Zpočátku nás chodilo snad 10 pejsků, takže ten čas na poslušnost rychle utekl, každý cvičil asi tak 10 - 15 minut. Nejdříve jsem s Madlou cvičila jenom poslušnost, ale protože se ráda přetahovala a má v té čumě hroznou sílu, tak jsem se rozhodla, že začneme dělat i obrany, aby se s ní "tahal" i někdo jiný.

Tahle jsme trávily každé nedělní dopoledne, za každého počasí. Jenže asi po měsíci a půl došlo ke změně výcvikáře a podle mého názoru to začalo jít trochu z kopce.

Stále jsme cvičily poslušnost - přivolání, chůzi u nohy, sedni, lehni, vstaň, otáčení. A to samostatně, jeden jediný pes na place. Protože je Madla hodně komunikativní a venku se furt musím s každým pejskem kamarádit a lidem leze do tašek, tak jsem musela požádat, aby s námi na place cvičil alespoň ještě jeden pes a taky jsme cvičily chování ve skupince lidí. Jenže po vánocích začala účast pejsků kolabovat a nakonec jsme tam zůstali jenom tři. My a ještě dva pejsci, kteří ale stále základní poslušnost nezvládali a tudíž jsme nemohli cvičit ve skupině. Jako mrňavá přes překážky ještě neskákala, potom jsme zjistily ta šmajdavá kolínka a tudíž přes překážky skákat nemůžeme. Takže chodíme jenom přes kladinu.

Obrany jsme nejdřív dělaly na hadr, ale ten jí moc nebavil, ale potom figurant zkusil delší pešek a to bylo to pravé. Madla prostě musí mít v čumě něco silnějšího a tvrdšího.

Na cvičák jsme pravidelně chodily až do června 2008 (přes léto se u nás necvičí, resp. není vedený výcvik, přístup na cvičiště je pro členy neomezený), i když to byla trochu ztráta času. Přišly jsme na devátou, za téměř 10 minut jsme měly odcvičíno a čekaly jsme do jedenácti, jestli se dostaví figurant. Udělaly jsme si kousací kolečko a vyrazily jsme domů na oběd. Takže z nějakých 3 hodin na cvičáku jsme aktivně cvičily asi tak půl hodiny, po zbytek času byl pes odložený v kotci a sedělo se a kecalo.

V září, když opět začal výcvik, jsme se dostavily, ale vůbec nic se nezměnilo. Stále je tam pro naše potřeby nedostatek pejsků. Madla je pořád sama, takže když je sama, tak krásně poslouchá, ale jak potkáme pejsky, tak je to krize. Sice už jsme to dopracovaly tak daleko, že když potkáme jiné pejsky než labradory, tak za nima neletí a poslouchá, ale jak je to labrador nebo zlatý retrívr, tak nemám šanci.

A protože kvůli našemu osobnímu "vodícímu" výcviku je toto kamarádské chování HODNĚ nežádoucí, a na tomto cvičáku nemáme ty správné podmínky pro výcvik, tak už tam od října 2008 nechodíme a hledáme jiný cvičák.